Jaký byl Knižní festival v Ostravě 2026?

Letos jsme byly s mamkou (+jsme přibraly kamarádku) už potřetí a miluju čím dál víc! Festival jsem si oblíbila ze spousty důvodů. Knihy jsou moje láska a i když jsem se k nim v minulých měsících moc neuměla vrátit, teď jsem zpátky a konečně čtu. Ale přiznám se, že pro mě festival není důležitý především kvůli knihám. Ale hlavně kvůli lidem. Jestli to dává smysl. Tahle akce má prostě srdíčko a lidi, kteří ho dělají, ho dělají s láskou a radostí. Pro mě je to už taková tradice a letos hrozilo, že bych nešla. Ale vím, že by mě to mrzelo. A navíc bych musela čekat celý rok, že jo?! Už teď trpím, že je to zase až za rok, hned bych ho dala znova.

Každopádně, program letošního ročníku mi první přišel takový trošku jiný, nebyla tam vyloženě nějaká velká jména, myšleno teda jako osobnosti nebo (ten výraz nemám tak ráda) celebrity. Ale nakonec tam těch lidí bylo vlastně víc než dost. Hlavně je to o těch knižních lidičkách, kteří jsou vždycky úžasní. 

My jsme se na festival vydaly jen v sobotu, protože ten pátek není úplně ideální. Přišly jsme ráno a začaly den besedou s autorkama contemporary – Al Štraubovou (@zpet_ke_knize), Olou (@nofreeusernames) a Maky (@mar_marillee) a skvělou moderátorkou Domčou (@knihomolka_alyss). A bylo to boží! Dozvěděla jsem se zajímavé věci, taky o jejich knížkách a dost jsme se všichni nasmáli. Beseda měla úplně krásnou a milou atmosféru. 

Zůstaly jsme u stejné stage a zkusily si kvíz o knižním festivalu. Jako, kdybych měla ještě aspoň jednu odpověď správnou, možná bych to skoro měla. Ale teda byla jsem sedmá a místa byly tři.. no tak třeba příště. 

Pak jsme měly čas, tak jsme procházely stánky i vrchní patro, kde byl festival Cestovní ruch. Tam to bylo taky super. Daly jsme si štramberské uši, co tam pán dělal 🙂 a napsaly něco na “látkovou” stěnu (pardon, ale netuším, jak to pojmenovat). Zůstaly jsme ještě chvíli na losování o nějaké ceny, nicméně jsme nic nevyhrály a vrátily jsme se dolů na besedu s Alenou Mornštajnovou a Ninou Špitálníkovou. Střídavě jsme stály a seděly někde dost vzadu, takže jsme občas hůř slyšely, ale bylo to moc fajn. Potom jsme vystály docela dlouhou frontu na podpisy a fotečky. I když teda ti lidi za námi byli fakt dost daleko. Jej. Jinak Alenu jsem viděla už před dvěma lety, je skvělá! A četla jsem její Hanu. Ninu jsem znala jen dost letmo, ale byla extrémně sympatická a úplně zlatá. Tento rok jsem neměla žádnou knížku na podpis, takže jsem se šla jenom fotit. 

Zase pauza, kafíčko, mini zákusek. Další na našem programu byla beseda na hlavní stagi, kde bylo vždycky hodně lidí a my chtěly pro jednou sedět na židlích. Takže jsme se tam vydaly, když se uvolnila místa a sedly jsme si někam random. Do takových těch “látkových křesel”. Pak skončila beseda a měla začít ta, na kterou jsme čekaly. A uvolňovala se místa blíž pódiu, kam jsme si chtěly přesednout. Já jsem se snažila vyhrabat z toho křesla až tak rychle, že to nešlo. Haha. Nevadí. 

Začala beseda se spisovatelem Jiřím Klečkou a Věrou “Miou” Kirchnerovou. Bylo to skvělý, i když téma veselé úplně nebylo. Týkalo se trestných činů na dětech a knihy Černý kos. Ale příběh knihy je moc zajímavý, i všechno, co je za ním je. Potom jsme šly opět do fronty na autogramiádu a daly jsme fotečky, protože jsme ani jedna neměly knihu. I když si ji stejně nejspíš koupím, protože mě zaujala. Jinak Věra byla strašně hodná. A jako jediná řekla něco ve stylu: „V pohodě, když obejmu?” Čímž si mě získala, protože i když jsem s tím naprosto v pohodě, tak to bylo strašně sympatický. 

Potom jsme šly nahoru, kde už teda před nějakou dobou začala beseda s Martinem Carevem, což znamená, že jsme tam zas tak dlouho nebyly. Ale vidět Martina byl zážitek, takžee. Zase jsme se vyfotily, Martin byl fajný! Každopádně, pak už jsme chtěly jet domů, ale já jsem ještě chtěla fotku s Domčou, jelikož ji sleduju už nějakou dobu a vždycky ji vídám na festivalu. Tak jsme šly k pódiu u kterého stála a vyfotily jsme se. Domča je zlatíčko úplně. 

Tímhle setkáním skončil náš krásný den na knižním festivalu a přiznám se, že už teď mi to chybí. Takže se mooc těším na další ročník! Můj čtvrtý. 

Jinak, byli jste někdo na festivalu? Jak jste si to užili?? 

Jestli jste ještě nebyli, tak to příští rok musíte napravit!

Vaše E.