O Ranhojičce, Lynnete Noni a fantasy

Rozhodla jsem se dnešní článek věnovat jedné z mých nejoblíbenějších knih a doufám, že třeba někoho z vás přesvědčím, abyste si ji taky přečetli<3.

Ranhojička a já

Jestli je jedna knížka, kterou podle mě už v životě nepřestanu doporučovat, je to Ranhojička od autorky Lynette Noni. Já jsem ji objevila vlastně úplně náhodou, ale tak to občas u těch nejlepších věcí bývá. Měla jsem poukázku do Luxoru a taky jakousi shopping náladu, takže jsem si prostě strašně nějakou knížku chtěla odnést. Tenkrát jsem totiž neměla milion titulů na svém seznamu, co si chci koupit. Viděla jsem tuhle krásnou obálku a přečetla si anotaci. Zaujala mě, takže to nebylo dlouhé rozhodování. Nicméně. Knížka zůstala nějakou dobu na poličce, jako jedna z těch “já si ji jednou přečtu” type of books. Uběhlo pár měsíců a já se do ní konečně pustila. A byla extrémně dobrá! 

S druhou knížkou to bylo v podstatě podobně. Dostala jsem ji, rozečetla, ale pak už jsem nějak neměla čas a na dlouho jsem se od ní odtrhla. V únoru mi došlo, že ji chci dočíst. Pustila jsem se do ní od začátku a přečetla ji vlastně dost rychle. Zamilovala jsem si to ještě víc a věděla jsem, že nutně potřebuju další díl. Mezitím jsem si založila kartičku do knihovny a zabloudila do sekce fantasy. Uviděla jsem tam jedinou knížku od Lynette. Asi na mě čekala. Ranhojička – Zrádci krve. Třetí díl. Ale teda přečetla jsem ji trochu rychleji než by se mi samotné líbilo. 

A proč ji mám tak ráda?

Tuhle perfektní fantasy trilogii snad nejde nemilovat. První kniha nás dostává do prostředí věznice Zalindov. Sedmnáctiletá Kiva je vězenkyní a zároveň i hlavní ranhojičkou. Deset let se snaží přežít. Potom do věznice přivezou královnu rebelů, aby mohla podstoupit zkoušky utrpením a Kiva dostává vzkaz od svojí rodiny: „Nenech ji zemřít, už jdeme.” Objevuje se taky nový vězeň Jaren, který se k ní dostává blíž než by se jí možná líbilo.

Děj dalších dvou dílů nechci úplně spoilerovat, ale je to fakt do-ko-na-lý! Naprosto miluju, jak autorka vykresluje postavy a jejich charakter. Kiva, Jaren, Caldon, Tipp, Naari a ostatní jsou úžasné postavy, které vás vtáhnou do děje a já jsem si je zamilovala. Nechápu, jak někdo může napsat něco tak komplexního, že se nakonec všechno nějakým způsobem vyřeší a dává to naprostý smysl. Je tam strašně moc zápletek, situací a zvratů, které se mi moc líbí a které jsem četla se zatajeným dechem. Děj je napínavý, dobrodružný a trochu (víc) magický. Je to o přátelství, rodině, loajalitě, ale i intrikách a nebezpečí.

Závěrem bych chtěla říct jen jedno: přečtěte si Ranhojičku! Já doufám, že je z tohohle jasné, jak moc mě nadchla a věřím tomu, že nadchne i vás! 

Tak mi dejte vědět, jestli jste Ranhojičku četli nebo se na ni chystáte! A já se těším, až si od Lynette přečtu i další knížky!

Děkuju moc za přečtení,

Vaše E.